Vipassana: jak přežít meditační retreat?

Mám za sebou 7 dní v ústraní s meditační praxí vipassany. Roky se jí věnuji v rámci krátkých meditací ve všedních dnech. Proto jsem si taky říkala, že intenzivní retreat nepotřebuju, že to přece znám. To jsem ale netušila, že naordinovat si takovou výzvu, je přeci jen zcela jiné kafe…

Kam na tu vipassanu vyrazit?

Možností, kam na vipassanu je mnoho. Mne oslovila Dhamarama a učitel Roman Hytych. Především proto, že studuji psychologii a Roman je nejen bývalý mnich, ale zároveň psycholog a vysokoškolský učitel. Samozřejmě jsem měla i dobré recenze pár přátel a to mě posadilo na vlak do malé vesničky nedaleko Olomouce, kde se retreat konal.

V den odjezdu mě chytla rýma a navíc jsem neměla zcela doléčený výron kotníku. I přesto jsem jela. Je pravda, že podmínky mi to značně stížilo, ale i tak to bylo dobré rozhodnutí.

Po letech seberozvoje mě opět něco dokázalo zcela překvapit.

Jaké hlubiny lze odkrývat, jak je možné vyřadit z cesty poznávání přemýšlení a jak je možné nechat sám sebe se kousek po kousku přestavovat?

Začali jsme bez většího otálení. Krátké úvodní seznámení, ubytování a hned se jelo. Ticho a meditace. A ráno znova. Vstávat v šest, den poté už v pět. Sednout si na zadek a 45 minut meditovat – vstát – 45 minut meditovat v chůzi – sednout si – 45 minut meditovat v sedě – vstát a stále dokola a dokola. Kromě snídaně, oběda, večeře a spánku, které také probíhali v tichu a meditačním ponoření. Den za dnem, ráno, odpoledne, večer. Sednout, vstát, sednout, vstát…

Jak je tohle možné ustát po dynamickém životě ve velkoměstě?

Nebudu vám lhát – těžko 🙂

Člověk narazí na spoustu odporu se ztišit, zklidnit mysl, soustředit se na zdánlivě neskutečně nudné skutečnosti jako je dech a chůze. Nuda, nuda, nuda… To jsem si aspoň předem myslela.

Překvapilo mě ale, že skutečnost byla jiná.

Zažila jsem toho hodně, ale nudu teda ne. Naopak. Vybavuji si, jak jsem večer usínala s pocitem, že takhle nabitý den zážitky jsem nezažila hodně dlouho.

A co se vám asi tak zajímavého může dít, když celý den jen sedíte, chodíte a mlčíte?

Vnitřní svět je stejně bohatý jako ten vnější. Nevěřila bych, jak intenzivně a barvitě reaguju na maličkosti jako jsou různé druhy zvuku, tělesné pocity nebo vůně.

Jedno celé dopoledne jsem se například bavila jen tím, že kýchám. Postupně jsem si uvědomila, že kdykoli se objevilo svědění v nose, následoval odpor (který spadá v buddhistické nauce do zhoubného způsobu chování zlovůle).

„Když ušlechtilý žák pozná, co je blahodárné a je kořenem prospěšné kammy, když pozná, co je zhoubné a je kořenem neprospěšné kammy, tak má pravé pochopení.“ (Frýba, M. Slovo Buddhovo

Na základě mého postoje odporu pak navazovala vždy konkrétní reakce – snaha svědění a kýchnutí, tedy zcela přirozené tělesné pochody potlačit, zbavit se jich, nemít je. A tak jsem uviděla, že se sama k sobě chovám nenávistně, znásilňuju své zcela přirozené tělesné pochody, protože si je označím jako nevhodné, nechtěné a špatné.

Nevím, jak to máte vy, ale já bych osobně nechtěla žít s někým, kdo by mě považoval za nevhodnou, špatnou a nechtěnou. A přesto jsem uviděla, že se tak já sama chovám ke svému tělu a jeho daným přirozeným procesům. A moje tělo se mnou i přesto stále žije…

A tak se mi ho zželelo a pocítila jsem lítost nad svým chováním a přišlo silné přání a rozhodnutí chovat se jinak.

Netrvalo dlouho a po pár dalších cyklech svědění a odporu se v mé mysli začal otvírat, kvést a nabízet k mé tělesné skutečnosti nový postoj, který mě samotnou překvapil. Objevil se soucit. A to nejen racionálně, ale především jako nová reakce jako prožitek jako skutečnost.

A tak jsem za jedno dopoledne zažila malý zázrak. Zázrak, kdy se můj strach, odpor a nenávist proměnil v soucit. Ne tím, že bych o tom přemýšlela a vymyslela, že soucit je přece lepší a tak bych ho měla trénovat. Ale sám od sebe. Sám se zrodil z mého opakovaného útrpného prožitku.

A to je jen jedno dopoledne… 😉

Jak tedy nyní chápu vipassanu?

Jako silnou praxi, která díky tomu, že své fungování neřešíme z roviny přemýšlení – tedy roviny, která nedělá nic jiného než to, že přežvýkává a nově spojuje to, co už víme, tedy to staré a kdo ví, zda ještě platné – ale z roviny bdělého pozorování našeho aktuálního právě probíhajícího prožívání. Tím máme možnost nahlížet ne to, co jsme si kdysi kdo ví proč a kdo ví jak v hlavě uložili, ale to, co je právě teď reálné, opravdu se odehrávající. A protože jsme bytosti, které mají přirozenou tendenci vytvářet nové lepší způsoby bytí, začínáme si v sobě na základě toho, co vidíme automaticky tvořit nové více dovedné cesty fungování. A opět nikoliv na úrovni, že si myslím, že by asi bylo lepší kdyby nejspíš…. ale cestou, že vidím, co je a s danou skutečností si krok za krokem zkouším nové a nové verze zacházení až skrz opakované nefunkční útrpné prožitky stejné situace dojdu k mistrovství, jak s danou situací zacházet dovedně.

Jinými slovy. To, co byste ve shonu každodenního života rozklíčovávali léta. To, kde byste roky zjišťovali, že opakujete nějakou chybu a pak dlouze hledali proč a jak ji napravit. V intenzivní meditaci máte možnost zahlédnout a opakovaně prožívat i v řádu minut či hodin. A to vám dává neopakovatelně široké pole tréninku a růstu.

// Text je mým aktuálním osobním pochopením praxe vipassany. Nejde o výklad podle dhammy (Buddhovy nauky). Pokud byste měli zájem prostudovat si odbornou literaturu na toto téma, doporučuji například knihy od Mirko Frýby, českého mnicha a další knihy vydané Dhammarámou: https://www.dhammarama.eu/cz/knihovna/vydane-knihy //

A jak takový retreat tedy přežít? …aneb co pomáhalo mně

1. ideálně jet, když je člověk plný sil, zdravý a v dobré kondici
2. opravdu si zařídit věci ve svém životě tak, že na ně nebudu muset během retreatu myslet
3. dovolit si v rámci praxe jednoduchost, nic neřešení, uvolněnost a jemnost a péči k sobě
4. dovolit si mít podporu v učiteli, kterému dokážete důvěřovat
5. kdykoli to jde, ocenit se, dovolit si prožít příjemné momenty, které meditace také přináší a radovat se z nich a z každého svého malého pokroku, jako třeba to, že jste dokázali vstát ráno v pět 🙂