Projížděl Prahou a nutnost složit hlavu ho zavála skrze mého spolubydlícího ke mne. Sdíleli jsme byt tři dny, příliš jsme nemluvili. Když odcházel, hodil si na záda malý batoh a to bylo vše: „Kdysi jsem cestoval se spoustou věcí, notebook, stan, hudební nástroje, měl jsem s sebou celou kancelář i nahrávací studio,“ smál se… „Dneska už vím, že pokud budu potřebovat počítač, někde si ho půjčím. Je to jen o víře v to, že i když nejsme na všechno, co se může stát připraveni, víme, že ať přijde cokoli, zvládneme to. Je to jen tady…“ s úsměvěm si při tom ukazuje na hlavu… „Mám přítele, který ušel tisíc kilometrů tam a zpět v Rusku jen s několika kusy oblečení a bez peněz a přežil.“
Taková důvěra ve svět, lidi, vesmír, říkám si…prostě žití toho, co je, bez neustálých příprav na to, co by být mohlo, mělo nebo co chceme, aby bylo, taková úleva… „Měl bys o tom psát“, říkám mu.
Odpověděl: „Používal jsem spousta slov. Měl jsem blog, byl jsem rapper. Teď už je nepotřebuju.“ uklonil se a zmizel i se svým malým baťůžkem v chodbě…
Autorka webu mujwonderland.cz