Nadešel čas zkoušky…
Rok jsem studovala vedení slovanských ceremonií a rituálů a teď přišel čas na přezkoušení. Narozdíl od zkouškového, co si pamatuju ze školy, se při tom nesedí na židli a ve třídě. A otázky také nebyly typické: „Co ti říkají ptáci? Co říkají stromy? Přines zprávu pro sebe a pro svou komunitu… Střílej, získáš tak ochrannou runu… A to byla jen třetina. Čekalo mě hlídání ohně celý den i celou noc a potom premiéra! První odvedená ceremonie.
„Nemysli si, že ti jakkoli pomůžu nebo budu něco dělat. Budu tě jen pozorovat, nebudu dělat vůbec nic!“ zněl hlas mého učitele Zdeňka O. do telefonu tak dvě hodiny před ceremonií, zatímco já seděla s Barčou v dodávce, kterou mě měla na ceremonii odvézt, a asi před dvěma hodinama ji po cestě ke mně nabourala…
„Jsem úplně v háji. Promiň. Já se fakt omlouvám, ale musíš sem přijít, já nemůžu, úplně se klepu. Nabourala jsem ti dodávku. Promiň. Přijď sem.“ vzlykala moje kamarádka Barča do telefonu asi čtyři hodiny před ceremonií. „Jsi v pořádku?“ ptám se, „Jo, nic mi není.“ Nádech, výdech, hlavně se nenechat rozhodit. Za čtyři hodiny vedu ceremonii. Tomu říkám zkouška…
Barča na nervy řeší policii, já vyklízím dodávku a balím věci na ceremonii, sháním si pro jistotu náhradní odvoz. Vše klape, sice o 45 minut později, ale jedeme. Do toho telefon od mého učitele, že je to celé na mne. Jasně, to je vždycky dobrý si připomenout. Naštěstí mám úžasné známé a kamarády, kteří mě přišli podpořit, starat se o oheň, hrát na nástroje a zpívat. Díky za ně! Kamarádi jsou opravdu velké životní bohatství. Pořád se učím, jak být dobrou kamarádkou. Vím, že někdy mi to moc nejde, ale ti opravdoví kamarádi jsou neskuteční, protože mi odpustí i to. Dorazili také lidé ze Slovanského kruhu, kteří hned věděli co a jak, takže přípravy na ceremonii běžely jako po drátkách a tak jsem se mohla věnovat své roli.
Dožínky: oslava úrody
Hodně jsem přemýšlela, co „úroda“ vlastně znamená pro dnešního moderního člověka jako jsem já, který vyrostl z velké části v Praze. Měli jsme zahrádku u obou babiček, chvíli i u nás doma, ale sklizeň je pro mne cizí slovo. A tak jsem se rozhodla nemluvit jen o úrodě země, ale také o té osobní… A tak jsme se podívali se na to, co se nám urodilo v našich životech za poslední rok, co nám přišlo nově do života a udělali jsme si společně čas, za to vše poděkovat a uvědomit si, co je tím, co chceme stvořit v dalším roce.
Modlili jsme se i za planetu, za vodu a déšť, za vláhu pro úrodu – ať už je tím myšlen déšť nebo lidská pokora, která je protiváhou vše spalující nenasytnosti, která nás v současné době často nejen vnitřně ničí.
No a nakonec jsme se společně najedli, tančili a zpívali, jak už to na oslavách bývá. Párty po ceremonii se rozjela tak, že i mne to překvapilo. Nemyslela bych si, že jde zažít rave kolem ohně uprostřed louky. A jde…
Autorka webu mujwonderland.cz