“Dělej, co máš rád a měj rád to, co děláš,” takhle začíná naše povídání Roger, který patří do skupiny samorostů žijících roztroušeně po Portugalském vnitrozemí v oblasti městečka Monsanto.
“Naše snaha kontrolovat věci je to, co vždycky všechno pokazí. Naše mysl se v tu chvíli snaží předpovědět, co se bude dít a na to prostě nemá kapacitu, takže pak se věci najednou nestanou, jak jsme očekávali a my jsme zklamaní. Co ale můžete udělat je vyslat přání nebo záměr a pak ho nechat být. Pusťte kontrolu nad tím, zda a jak se má daná věc stát a to je způsob, jak se věci, které chcete, opravdu začnou stávat. Ale samozřejmě, že tohle jde proti všemu, co nás kdy naše společnost učila. Musíme totiž nahradit naši kontrolu vírou. Tím ale rozhodně nemyslím tu náboženskou,” popisuje mi Roger, jak pracovat s našimi sny a záměry. Na rozjímání nad tím, jak věci fungují tu má mnoho času. Jeho pozemek vyžaduje mnoho tvrdé těžké každodenní práce, ale v odpoledních hodinách je tu přes léto takové vedro, že nejde dělat víc, než být schovaný v kamenném domku, který si Roger opravil.
Stejně tak jako další lidé, kteří se rozhodli koupit si v okolí pozemek a přestěhovat se sem často z cizí země, mluví o tom, jak je zde důležité znovu se naučit budovat komunitu. “Musíme se tu naučit spolupracovat, jinak tady nejde přežít. Spolupráce je něco, co je zde zásadní. Všechno, co uděláte ovlivňuje vše kolem vás. Nejen naše činy, ale i naše myšlenky. Když jsem byl naštvaný, bylo to poznat na stromech a rostlinách v mé zahradě, sice jsem se o ně staral jako kdykoliv jindy, ale neprospívali a oslík, kterého k práci potřebuju, neustále kopal. Oni vaše emoční rozpoložení prostě vycítí a stejné je to i s lidmi. To, jak se cítíme je naše zodpovědnost. Například tady, když jedu autem a je zácpa, vidím řidiče nadávat. Když jsem byl v Indii, stalo se, že mi auto přejelo nohu. Všichni se hned kolem mne seběhli a věnovali mi svou plnou pozornost, snažili se mi pomoci místo toho, aby nadávali na toho řidiče, co to způsobil. Kdyby to udělali, budu tam sedět sám.”
Život tady narušuje koncept času 21.století
Roger je z Anglie. Žil ve městě a pak se rozhodl, že ho ten neustálý spěch nebaví, že chce dělat něco reálného, pěstovat, starat se o zemi a tak si našel si i se ženou toto místo. Na začátku to bylo podle Rogera jako na horské dráze. Jeho předchozí životní zkušenosti ho na soběstačný život nepřipravily. Zvyknout si ale nebylo snadné. “Trvalo mi to. Hlavně si zvyknout na to pomalé tempo. Nejlíp je to vidět třeba když jedu na svém oslím spřežení, které používám místo auta. Člověk by čekal, že jakmile si někam nasedne a jede, pojede to rychleji než když jde pěšky, ale ne. I přesto toho takhle ale spoustu odvezeš a tam, kam chceš se dostaneš. Můžeš se dokonce naučit užívat si cestu, výhled, relaxovat. Není to o tom, jak rychle se tam dpstaneš, ale že se tam dostaneš, což dost narušuje naše vnímání času v 21.tém století.”, kde je všechno o rychlosti.”
Čím víc vás je, tím víc je možné se odpojit
Pokud si vyberete život mimo běžnou civilizaci, obnáší to schopnost spolehnout se sám na sebe. “Často není nikdo, komu bych mohl zavolat, aby mi pomohl. Pokud mám problém, není to tady o tom, kdo by s tím mohl co udělat, ale co s tím dokážu udělat já. Například, když mi neodtýká záchod, nevolám údržbáře, musím ho vyčistit. Jsem tady zodpovědný za vše. Vím, odkud teče moje pitná voda, vím kam vede odpad.” Roger nakupuje jenom lokálně, je to často dražší než v supermarketu, ale podporuje tak své okolí. “ O tom to je. Tady si uvědomíš, že teprve, když prosperuje tvůj soused, můžeš i ty. Až když je kolem více lidí, kteří se snaží o soběstačnost, může to fungovat.” Roger si se sousedy vyměňuje práci za práci a to je podle něj nejlepší cesta, jak žít komunitně, „Klasické komunity, kde to vede jeden starší podle mne nefungují, protože tam vždy vstoupí do hry ego. Ale když každý má své a pracuje co nejlépe umí na tom svém, je možné se vzájemně podporovat, vyměňovat si práci, setkávat se, pomáhat si a to je pro mne fungující komunita. Zamiloval jsem si žít v takto malém měřítku s lidmi. Nepotřebuji telefon. Mluvíte o všem z očí do očí. Je to rozdíl asi jako živá a reproddukovaná hudba z televize,” zakončuje Roger.
Na pozemek přišel se ženou a dvěmi malými dětmi. Ty časem odešli za prací a žena za snadnějším životem.
Autorka webu mujwonderland.cz