Je neuvěřitelné, že jsme vůbec schopní jakkoli s druhými spolupracovat. Jakákoli mezilidská dohoda je téměř zázrak. Každý máme vlastní nastavení, jak se díváme na realitu. Jakákoli slova slyšíme, přeložíme si je podle našich osobních filtrů, kontextu a významů, které s nimi máme my osobně spojené. Ty mohou být na míle vzdálené tomu, co daným slovem myslel ten druhý. Pokud tak s někým nejsme dostatečně sžití a stejně vymodelovaní, je třeba dát si na komunikaci hodně záležet. Co to znamená? I když bysto to třeba nečekali, zdaleka nestačí se jasně vyjádřit. Protože, jasné je to jen vám!
Asi tyhle momenty taky znáte. Druhý vám odkýve, že je mu to jasné, jenže pak udělá něco, co vůbec nechápete… Často takové situace končí hádkou nebo pocity zrady, nepochopení, odmítnurí pod. “Zase se na mne vykašlal.” “Vůbec ho nezajímá, co mu říkám.” “Dělá mi to naschvál.” …A víte, že často ne? Nevykašlal, zajímá se a nedělá to naschvál. Ve velké většině případů jde o jiný důvod…Naši neschopnost opravdu s otevřeností a bez předsudků a hodnocení druhým nejen říkat, co chceme, ale také naslouchat.
Vyprávím kamarádovi, co jsem zažila na víkendovém semináři. Sotva začnu větu, už ji dokončuje: “Jooo, to znám, takže voni ti řekli, že…” “Ne, neřekli….” Často si na základě pouhých pár slov vytvoříme celý obraz. Jako když se potkáme s někým novým – s tím, jaký asi je býváme velmi rychle hotoví. On má přitom netušené hlubiny, které jen tak nepoznáme.
Chce to trénovat nový pohled. Dívat se na svět nově dětsky bez filtru a fantazií
Pokud se budeme upínat na to, jak svět známe a vše, co potkáme budeme pro naši snazší orientaci a pocit jistoty hned nálepkovat a škatulkovat, ochudíme se o mnoho objevů, darů a překvapení…
Nedávno jsem se domlouvala se spolubydlícím, aby mi pohlídal byt. Moje “budeš tady o víkendu?” s nevysloveným významem – ráda bych, abys byl v bytě co nejvíc, spal tu a byl tu občas i přes den, bylo přijato slovy: “Jasně, můžeš se spolehnout, budu tu.” s nevysloveným pochopením – stavím se tu jednou v pátek a pak možná v sobotu večer, spát tu rozhodně nebudu. Rozdílnost v našich pojetích slov “budeš tu” vyšla najevo až když přišel problém, pak už ale bylo pozdě domluvit se lépe.
Dlouho jsem nechápala, co se mezi námi vlastně stalo. Telefon jsem po našem rozhovoru pokládala s pocitem, že se na mne prostě vykašlal. On si zase hájil své, že nic takového se předem neřeklo. Jak je to možný, řikám si? Jeden z nás přece musí lhát a já to nejsem…
A tak jsem se ptala a kontemplovala až mi život přinesl do cesty tak jednoznačné a názorné odpovědi, že jsem se musela smát…
První vysvětlení mi přišlo s milou servírkou. “Dala bych si asi to ledové kafe nebo jak se to jmenuje, název nevím, ale prostě bych ráda, aby to bylo kafe, zmrzlina a šlehačka.” Za chvíli mi donesla ledové kafe: kafe, led a mléčná pěna a divila se, že to opravdu není to, co jsem chtěla. Prostě přinesla ledové kafe tak, jak ho v této restauraci dělají už léta. A právě tady jsme u naší nepředpojaté schopnosti naslouchat. Slyšíme slova a pokud nám osobně dávají smysl uzavřeme to, co druhý říká, do hezkého boxíku třeba s názvem “ledové kafe” nebo “budu tady” a dál se nezajímáme, co to pro druhého vlastně znamená, dyť je to přece jasný. Už nám ale nedochází, že “ledové kafe” pro mne a pro někoho jiného může znamenat něco zcela jiného. A protože máme tendence všechno udělat rychle, vyřídit rychle, tvářit se, že všemu rozumíme i když o tom druhém a jeho přání nevíme vůbec nic, říkáme: “Jasně, jsme domluvený.” A pak se oba divíme, zlobíme a hádáme o to, kdo komu lže… Vtip je v tom, že často nikdo.
Další ukázkový příběh přišel ve sprše. Jsem u bazénu, jdu do sprch umít si hlavu. Vejdu a vidím jednu sprchu, kde si zrovna myje vlasy moje máma. Říká mi: “Můžeš buď počkat nebo jít do mačkací sprchy.” Čekat se mi nechce. A tak se k ní namáčknu tak, že ji skoro vystrčim zpod sprchy. “Počkej co to děláš, dyť mám na hlavě šampón!” křičí máma s mydlinama v očích “Mačkám se,” odpovídám. Máma na mne kouká a pak se začne smát… nechápu… dokud mi nevysvětlí, že za rohem jsou i další sprchy, které nemají klasickou otočnou baterii, ale tlačítko, které se mačká, jsou to tedy mačkací sprchy…
Pochopení dne
„Když se dva lidé opravdově dohodnou a porozumí si, říká se tomu zázrak.“ 🙂
Autorka webu mujwonderland.cz