Co nám v životě chybí ke spokojenosti? NIC.
Říká to skoro každý guru, ale mne to pořád nedocházelo. Až teď: Ke spokojenosti mi chybí „NIC“.
Jedu tramvají a projíždím FB zprávy. Snídám a koukám u toho na moudrý videa nebo nemoudrej seriál. Sedím ve škole a zároveň plánuju FB posty a vyřizuju emaily. Sedím s kamarádkou na kafi a odepisuju jinýmu kamarádovi… a takhle je to pořád! Úplně se vytratil prostor pro NIC. Nic v mém životě neexistuje, je tu pořád NĚCO.
NIC může být děsivé, neznámé, temné, nejisté… jako vše, co je v našem životě nové. S NIC nás nikdo nikdy neseznámil. Od školy nás pořád učí NĚCO. A tak je normální, že máme k nic nedůvěru.
Navíc NIC má poměrně špatný image. Lidé, co dělají NIC jsou považováni za flákače a lemply bez smyslu života a kdo by chtěl tak působit. Slýchala jsem to od mala. Kdykoli jsem se je tak zastavila a začala přemítat o existenci brouka ozvalo se: „Prosím tě, dělej NĚCO smysluplného, NĚCO co je k NĚČEMU.“
… ale když NIC dáte šanci, je to úžasnej kámoš. Stejně tak skvělej jako NĚCO.