Co mi daly tři měsíce mimo domov na Kanárských ostrovech?
Především obrovské uvolnění, klid a pohodu… tedy to, co umí každá dovolená. I když tohle dovolená v klasickém smyslu rozhodně nebyla. Prostě jsem se přemístila žít se vším všudy – s prací i studiem vysoké školy – na tři měsíce do jiné země.
To, co chci ale v tomto článku sdílet je, jak si „dovolenkový mindset“ udržet a vytvářet i když zrovna na dovolené nejsme…
1. Co dělá dovolená s naší hlavou?
Kdykoli jsem se procházela po ostrově, vyšla ven nebo jen šla na nákup v hlavě mi běželo „wow“ a v těle jsem cítila „uvolnění“.
Čím to je/bylo?
Kamkoli dopadl můj pohled, od kamenů, přes stromy po moře, vše mi přišlo krásné. Výsledkem byly celodenní „lázně“, kdy mi myslí běhaly převážně nebo aspoň velmi často příjemné myšlenky, od kterých se odvíjely i příjemné pocity.
A všemu tomu napomáhala i uvolněnost mého těla spojená s tím, že jsem se nenutila neustále spěchat. Dovolila jsem si každý den moment, kdy si jsem si šla lehnout na pláž. I kdyby jen na třicet minut mezi prací a přednáškami, z kterých jsem na pláž musela utíkat, abych je stihla 🙂 Ale ani tenhle shon mě nestresoval, brala jsem to jako příjemnou rozcvičku.
To vše se dělo zatímco jsem studovala vysokou školu, tedy ve chvíli, kdy jsem měla denně 6 – 8 hodin online přednášek a k tomu vedla vlastní projekt Sebeškola, Transformační cyklus a pravidelné workshopy na Stress relief každý týden. Klasická dovolená to tedy nebyla a i přesto, jsem zažívala pohodu a cítila se stále dobře naladěná.
A jak tohle zařídit se třemi schůzkami, dobíháním metra a bez moře?
Neříkám, že to je snadné. Ale také ne, nemožné.
Ve výsledku jde o to, co nám běhá hlavou a o to, zda je svalstvo našeho těla a nervový systém uvolněný. A to je něco nad čím máme do velké míry vědomou kontrolu. Potřebujeme „pouze“ tomu, co se odehrává v naší mysli a v těle věnovat vědomou pozornost.
Kdybyste se v pozornosti k vnitřním procesům (myšlenky, emoce, postoje) chtěli protrénovat, můžete mrknout na můj kurz: JAK ZAČÍT MEDITOVAT V 7 DNECH 😉
Pokud tedy půjdu na metro a budu chtít stihnout tři schůzky. Klidně můžu! Podstatné je, zda….
—-> se budu cestou strachovat, zda metro stíhám anebo zda svou pozornost při cestě na metro věnuju svému tělu a jeho uvolněnosti. Dá se jít rychle a zároveň uvolněně bez nadměrného stresu.
Mini cvičení „Jak si udělat pláž i při čekání na metro“: náš mozek nedělá rozdíl mezi tím, co prožíváme reálně a tím, co si vizualizujeme, obojí má schopnost vyvolat v nás konkrétní pocity a toho lze využít… Máte oblíbenou pláž, místo, kde rádi odpočíváte, kdykoli máte tu možnost, zavřete si oči a přeneste se tam ve své hlavě. Uvidíte, že vaše tělo na to začne blahodárně reagovat.
—–> si v hlavě budu přehrávat, co na schůzkách řeknu, anebo si dovolím cestou pozorovat třeba nebe nebo hezké kavárny či lidi kolem mne – cokoli, co mi bude připadat „wow“ a krásné.
Nejde tolik o to, co děláme, ale s jakým nastavením to děláme. A postoj lze trénovat.
Mini cvičení 😉 Co byste si řekli, kdybyste chtěli dojít na druhý kopec na fotce? (viz. foto níže)
„To musím, to dám, musím rychle než zapadne slunce.“ nebo „O nic nejde, není třeba dojít až tam, uvidíme, kam to stihnem než bude tma i tak to bude fajn“ nebo ještě něco jiného… a všimněte si, co ve vás ta samotná myšlenka vyvolává, co vyvolává ve vašem těle, jak se cítíte, je vaše tělo uvolněné nebo se stahuje? … A tohle sami sobě děláme od rána do večera… Jaké myšlenky běhají v hlavě vám, jak se to podepisuje na vašem těle a jak se potom cítíte?
2. Být s lidmi jen tak
Najít si pravidelně čas na to sejít se s pár lidmi, těmi co známe, nebo oslovit a pozvat ven někoho nového a jen tak s nimi být…
Dovolit si jeden den v týdnu, kdy nic nemusí „nijak“ být, kdy nám o nic nejde a kdy můžeme mít radost jen z toho, že prostě jsme, že jsme naživu a že je tu někdo, kdo se právě rozhodl ze všech možných lidí na planetě, trávit svůj omezený životní čas právě s námi 🙂
Už to je přece obrovský a víc není třeba…
Co společně budeme dělat, zda to je to, co chceme, zda to k něčemu vede, zda to má smysl, zda je to efektivní, zda se vypravíme včas, najdeme dobrou restauraci, zda stihneme celý trek, který jsme chtěli… to můžeme pustit! Aspoň na jeden den v týdnu…
Zkuste to, je to neskutečně úlevné 😉
A hlavně často obohacující. Často se stane něco, co jsme nečekali a ano, někdy to stojí za prd a někdy taky ne. Někdy nás vykročit ze svého známého komfortu dokonce příjemně překvapí … poznáme něco, co by nás samotné nenapadlo a třeba objevíme zcela nové hobby. Věřte, že i když za sebou nějaký ten pátek v životě máme, stále je co objevovat a vždycky bude. Život je vždycky o něco barvitější než, jak ho právě teď známe. A jasně, jsou zde i děsivé barvy, které nás mohou držet zkrátka, ale to je opět na jiný článek.
3. Trávit čas v přírodě
Miluju města a kavárny. A miluju přírodu. Za mne se to nijak nevylučuje. Každé má své kvality a je dobré je držet v balancu. Příroda je jako tiché zrcadlo, vždycky mi pomůže, aby ve mne vybublaly myšlenky a pocity, které jsem ve městě nestihla zpracovat. Je očišťující a vyjasňující.
Pár hodin nebo i minut chůze v prostředí, kde je klid, ticho, zpívají ptáci a šumí les, může vydat za velmi kvalitní terapeutické sezení.
Příroda nejen, že z nás umí vytáhnout to, co jsme opoměli, ale také dokáže mluvit. Samozřejmě po svém, skrze obrazy a symboly. Může nás zásadně inspirovat, vdechnout nám myšlenku, vhled, pochopení. A tak z výletů přicházím vždy s jasnější a čistější hlavou.
No a když vyrazíte na trek s někým i to je dobrá varianta 🙂 Je to rozhodně více sbližující než povídání na lavičce s kafem. Přeci jen na lavičce vám nikdy neuklouzne noha, nikdo vás nemusí podpírat, dělit se s vámi o svačinu nebo poslouchat vaše výlevy, když přijdete na to, že jste si zapomněli opalovací krém nebo že vás dřou boty.
Autorka webu mujwonderland.cz